Rozměr: 100 x 140cm
Použité materiály: Akrylové barvy, inkousty, spreje a fixy, pastely, lesklý lak

Rok: 2025

Padlý anděl

Jmenuji se Eva Hrebáková a narodila jsem se v roce 1990 v Karlových Varech. 

K umění mě máma vedla už od doby, kdy jsem se naučila chodit. Nejdřív to byla gymnastika, pak tanec a k tanci mi nakonec přibyla i výtvarka s keramikou. Už od malička neposedím a je mě všude dost. Jsem malá a hlučná. 

Myslím, že na to máma šla dobře. Mám spoustu energie a nedokážu se dlouho soustředit, tohle pro mě bylo to pravé. Tanec se mě držel až do konce střední školy, pak se naše taneční skupina rozpadla. Dodnes mi to moc chybí a často si tančím jen tak pro sebe. Miluju pohyb. Běh, tanec, brusle… Je to proto, že hodně přemýšlím. Zkrátka mi pořád „jede hlava“ a u toho pohybu se musím věnovat jiným věcem. Třeba tomu, abych nezakopla a nespadla :)

Výtvarný kroužek jsem opustila ještě dřív než ten taneční, protože jsem v té době tanec upřednostnila. A jsem za to ráda. Mám díky tomu spoustu nádherných vzpomínek.

Uběhlo ale pár let a já se k malování vrátila. Psal se rok 2022. K malování se vracím z terapeutických důvodů. Mám za sebou šílený násilnický vztah a ještě šílenější rozchod. Nakonec ale vlastně můžu být za tuhle ultra negativní zkušenost ráda, protože mě vrátila zpátky tam, kde jsem měla už dávno být. U štětců a pláten.

Z počátku jsem se věnovala technice zvané pouring a jejím různým technikám. Je to vlastně takové rozlévání barev po plátně a experimentování s nimi. Tohle bylo sakra uklidňující. Jak se tam ty barvy mísily a tančily jedna vedle druhé.

Později mi to ale přestalo stačit. Měla jsem pocit, že to k vyjádření mých emocí není dost. Nakoupila jsem si tehdy nové nástroje, další barvy a větší plátna a začala pouštět svoje prožité utrpení ven. Na plátno. To totiž unese všechno. A čím autentičtější a syrovější ty emoce jsou, tím lepší díla vznikají.

V roce 2023 byly mým hlavním tématem kruhy a jejich symbolika. Ke kruhům mě to táhne pořád. Vlastně ani nevím proč. Možná tím, jak jsou dokonalé a symetrické. Na rozdíl od mého neuspořádaného života. Možná v nich hledám klid. To bude asi ono. :)

Chvíli jsem pak žila na severu Čech, kde jsem si pronajala svůj první ateliér. Do té doby jsem malovala, kde se dalo. Třeba i ve sklepě. 
Toho času jsem se rozhodla, že se naplno otevřu a pustím to všechno ven. Všechnu tu bolest, křivdu, prostě všechno, o čem jsem do té doby nechtěla a nemohla mluvit. A tak vznikla série obrazů s názvem Bella Donna. Tahle kolekce je vlastně můj deník. Deník všeho toho, čím jsem si v tom vztahu prošla. V obrazech je vidět vývoj událostí a mojí duše. Je vidět, jak postupně sílí a dočká se svobody. Poslední obraz jsem dokončila v roce 2025 a jmenuje se Zvítězím.

Nyní jsem zpět v rodném městě. A zase maluju ve sklepě!

Věnuju se abstraktní malbě na plátna větších formátů. Občas zabrousím i do reálné tvorby, ale vždy jen tak okrajově. Jak jsem říkala na začátku- nevydržím sedět a malovat detaily lidské tváře :) 

Moje obrazy jsou barevné a ráda používám různé techniky. Často používám i strukturální pasty a gely. Když je obraz prostorový, láká kolemjdoucího, aby si na něj sáhl a zadíval se. Snažím se pracovat i s pohybem v obrazu, barvami cákám nebo je třeba nechám jen tak stékat po plátně.

Mám zkrátka ráda, když můžu propojit malbu s pohybem. Někdy si i připadám jako taková malá víla, když hopsám a běhám okolo plátna a tvořím. Jak jsem roztěkaná, často mi něco padá, sem tam cáknu barvu na obraz, kam vůbec nepatří. To je velká výhoda abstraktního umění- nemá hranice :) 

A co mě inspiruje právě teď? 
V současné době jsem měla hodně zakázek, takže jsem se soustředila hlavně na ně. To znamená trochu poznat klienta, jeho interiér apod. Ve volných chvílích tvořím kolekci pro rok 2025, kterou jsem nazvala Esence přírody. Jsou to obrazy jednoho rozměru (80x80cm), malované na přírodním hnědém bavlněném plátně. Každý z nich je takovým elementem přírody, jako třeba okvětní lístek, mraky, polární záře. Všechno vyjádřené abstraktně a v krásných zářivých barvách.

Současně pracuji na kolekci s názvem Poupata. Zdánlivě se jedná jen o květy tulipánů v mozaikovém poli. Přesto skrývají hluboký význam. My jsme totiž ty květiny. Černé plochy vyjadřují největší prožité rány a okamžiky velké bolesti, která na chvíli překrývá vše ostatní. I to dobré. Bílá je záměrně transparentní, aby pod ní byly vidět barevné vrstvy. To jsou vybledlé vzpomínky. Čas je v naší mysli otupil, ale nikdy úplně nezmizely. I my jsme museli za svůj život něčím projít, abychom byli těmi, kterými jsme dnes. Stejně jako ty květiny, aby mohly kvést.

Tak. To jsem já a moje umění v kostce. 

Pokud mě nebo má díla budete chtít poznat blíže, budu ráda, když mi napíšete :)

Padlý anděl

12 000 Kč